Očima laskavé rebelky: Přejete si nakopnout nebo pohladit?

Přejete si nakopnout nebo pohladit?
Otázka, kterou vám asi nikdo ještě nepoložil. Logicky, před nakopnutím se vás nikdo dvakrát neptá ( často proto, že to bývá aplikováno zezadu a bez předchozího varování) a pohlazení ? Kdo by nechtěl, je-li od koho…
A co kdybyste tu otázku teď položili sami sobě?
Co teď potřebujete vy?
Jako laskavá rebelka mám vyváženou práci – ta rebelská část se aktivně staví k pojmenování zdrojů emocionální i fyzické nepohody, šťourá a vrtá, pátrá po pravdě a správnosti, nenechá vás už dál být v tom, co vás ničí nebo trápí…a ta laskavá část vás doslova obejme a podrží  při hledání cesty ven, pohladí, když je třeba. Vyváženě a přesně tak, jak v danou chvíli potřebujete.
Jsem přesvědčená, že v určitou chvíli je potřeba s citem dodat vlastně obojí. Celé to nakopnout, zatřást světem, odhalit pravdu a utnout nepotřebné. Jo, může to i bolet. A proto jsem u toho.
Často ke mě přicházejí lidé doslova rozkopaní životem na všechny strany, přímo touží po pohlazení a ukotvení, rozřešení jejich životních rozhodnutí, vyznání se sama v sobě – co vlastně chci a potřebuju? Co bude dál?
Pak nastoupí laskavý vhled a naslouchání, vědomé, zaujaté, přítomné bytí člověka s člověkem.  Tolika lidem to chybí.