Někdy musíš skoro umřít, dokud nepochopíš, co tady na tom světě opravdu chceš dělat a proč

Nedávno jsem psala o vnitřní navigaci, emočním GPS, které nám spolehlivě radí, jestli jdeme dobře, tedy v souladu s našimi hodnotami a tam, kam chceme. Dělá to celkem jednoduše a to v několika fázích…

Fáze 1. Cítíš se blbě

Fáze   2. Onemocníš nebo máš úraz

Fáze  3. No jo no – umřeš a dáš si to celý znovu

Já to dotáhla před třemi lety v rovině duše skoro do trojky. Takový zkrat. Nechceš nic cítit a tak se prostě emočně vypneš, umtrvíš …. Děje se to proto, aby v tobě konečně umřelo to staré nefunkční myšlení, způsoby přemýšlení, které tě nevedou ke tvým cílům skrze tvé hodnoty, ale úplně jinam  ( dosaď dle libosti kam).  A najednou víš, že prostě musíš udělat  tu změnu.  Já si to namířila pomalu a jistě  do fáze 2a ¾ . Nezastavilo mě, že mi není v tom, co dělám dobře. Nezastavila mě náhlá akutní operace 100 km od domova, kdepak… Pak jsem pocítila  totální vyhoření, odpor , ztrátu smyslu…apatii. Potřebovala jsem se znovu najít, ukotvit…Věděla jsem, že chci pomáhat lidem najít způsob, jak žít a pracovat podle toho, co jim dělá radost a dává smysl. a že k tomu nejdřív přesně musím vědět, kdo jsem  já…

Moje představa o tom, co je v životě úspěchem , se rapidně proměnila. Konečně jsem se na věci dokázala podívat bez strachu a ve světle pravdy svého srdce. A začala hledat radost každý den…a ona tam byla a já tam byla konečně taky…Z tohoto probuzení duše se najednou otevřel čistý záměr… Přicházely odpovědi na otázku  CO TADY NA TOM SVĚTĚ OPRAVDU CHCI DĚLAT A PROČ?

Čím dřív si pravdivě odpovíš na tuhle otázku, tím větší je šance, že se to stane.

Nemusíš čekat jako já, až skoro umřeš nebo onemocníš, stačí poslouchat signály duše, že ti v něčem není dobře a přemýšlet o tom, jak se cítit líp. To je dobrý začátek.